Na vlídnosti k dětem pracujeme každý den. Důležité je rozvíjet i laskavost k sobě. Jako rodiče děláme chyby. Podstatné je, co následně uděláme.
Lenka už je na sebe zase naštvaná. Slíbila si, že už na svoji dcerku nebude křičet. A přitom řvala jak smyslů zbavená. Co na tom, že se už dlouho nevyspala, natož aby si došla s kamarádkou na skleničku, ke kadeřnici nebo na cvičení. Je velká, přece by to měla zvládat.
Problémem je, že rodiče často žijí s tím, že už jim dochází síly. „Hodně jedeme na mínusovém poli. Odolnost není o tom, že se složitě vyhrabáváme na nulu. Ale pracujeme na tom, abychom měli rezervu, kterou využijeme, když máme složité období,“ myslí si psycholožka Hana Vaníčková. A jak si udělat polštář, ze kterého budeme brát? Udělat si čas na sebe a zazdrojovat se.
Být tu pro děti
V rodičovství nám nepomáhá přístup „tady máte dítě, opravte mi ho“ ani druhý extrém, tedy neustálé braní viny na sebe. Nejlepší je zlatá střední cesta. „Když je rodič zralý, rozumí, co se mu děje, dokáže být v dobré vědomé přítomnosti, je autentický, tak je to optimální předpoklad, aby dětem nic nechybělo,“ vysvětluje Hana Vaníčková.
Jako rodiče pro své ratolesti můžeme udělat ještě víc. „Děti potřebují, abychom se snažili být nejlepší verzí sebe sama,“ dodává psycholožka. Aby potomci viděli, že žijeme život, jaký chceme a jak chceme.
Když se nám nedaří
Při snaze být lepší, bychom neměli zapomínat na další důležitou věc – laskavost k sobě. „Že se přijímám i s tím, že neumím dělat věci dokonale. A i když vím, jak by to mělo být, selhávám,“ říká Vaničková.
Nezdar by nás neměl semlít na dlouhé měsíce. Naopak je potřeba ho brát jako chybu a vymyslet, co dál. Třeba přijít za dětmi a promluvit si s nimi. „Říct si, že příště to zkusíme jinak a líp. A co ty bys potřeboval, aby to pro tebe mohlo fungovat. Přemýšlím, co bych potřebovala já,“ vysvětluje Hana Vaníčková. Důležité je najít společnou cestu.
Pro děti může být naše malé selhání i přínosem. „Vidí, že i rodič je neomylný, že má svoje bubáky a potíže, se kterými si neví rady. Třeba co se vzteku týče,“ říká Vaníčková. Rozhodně nám nepomůže, když si řekneme, že už chybu nikdy neuděláme. Tím na sebe vyvineme obrovský tlak, který nám nepomůže.
Jak to mají (nejen) rodiče se vztekem? Jak pandemie covidu ovlivnila psychiku a odolnost dětí a dospělých? Proč je vždy potřeba zkoumat, co je za chováním dětí? Více se dozvíte v podcastu s terapeutem Janem Vávrou a psycholožkou Hanou Vaníčkovou.
Hana Vaníčková je psycholožka a psychoterapeutka. Nejvíc se zabývá krizovou intervencí a biosyntetickou psychoterapií, která hledá rovnováhu mezi tím, co si myslíme, cítíme a naším tělem. Hana je také vedoucí chatu Linky bezpečí a jedna ze zakladatelek projektu Vztek matek.
S Hanou Vaníčkovou si povídal terapeut Honza Vávra, lektor rodičovských kurzů, který s Ivanou Štefkovou vytváří podpůrný prostor pro rodiče a rodiny Rodičovská posilovna.