Když dítě přijde o rodiče, je to tragédie. Lepší je vychovávat ve smečce, říká terapeut Vratislav Hlásek

Narození dětí je pro rodiče velkou zátěží. Pomocí může být, když na potomky nejsou sami a zapojí se i okolí. Jakmile pak jeden z rodičů zemře nebo rodinu opustí, není to pro děti fatální.

Karolína se o dva syny starala téměř vždy sama. Tatínek pomáhal jen večer a o víkendech. Babičky, které bydlí přes 200 kilometrů daleko, rodina navštěvovala párkrát do roka. A s jinými hlídačkami děti být nechtěly. Když se rodiče rozvedli, zhroutil se jim svět. A ještě více se přimkly k matce.

V dnešní době, kdy spousta rodin žije jako samostatné izolované jednotky, může nastat výše zmíněná situace snadno. „Problém je, že vychováváme děti v nukleárních podmínkách. Je mylnou představou, že je možné opečovávat děti ve všech jejich potřebách ve dvou lidech,“ říká terapeut Vratislav Hlásek. Natož pak v jednom člověku.

Podle Hláska hraje v životě dětí důležitou roli rozšířená rodina, popřípadě jiná komunita. „Dítě se rodí jako mládě, které má vyrůstat v tlupě. Když pak odejde jeden člověk z 15, je to smutné. Jakmile odejde jeden člověk ze dvou, je to katastrofa,“ říká terapeut.

Další problém izolace rodiny

Zatímco dříve se děti učily rodičovským dovednostem už během čtvrtého až šestého roku života, kdy se staraly o mladší ratolesti, dnes je to jinak. „Spousta rodičů přijde do kontaktu s novorozencem, až když si ho sami odrodí,“ míní Hlásek. Rodičovství se tak učíme okolo třicátého roku z knih.

Pomoci by přitom mohla jednoduchá věc: pomoci s péčí dětí jiných. „Máme tendenci se po pořízení rodiny odpojit od bezdětných kamarádů. Ti zase mají pocit, že už u nás nemají co dělat,“ myslí si Hlásek a dodává: „Bylo by dobré říct kamarádům, jestli si nechtějí oddechnout. A ať mě naučí zacházet s jejich malým.“ Pak můžou mít rodiče třeba tři večery v týdnu nebo jeden víkend v měsíci volno. A na dohodě vydělají všichni.

Proč jsou rodiče mnohdy v klidu dokonalí a při stresu se hroutí? Kdy a jak nejlépe budovat odolnost dětí? Proč děti z kojeneckých ústavů lépe rozumí institucím, než třeba vztahům? A proč jsou novorozenci lépe vybaveni na život v době paleolitu než na tu dnešní? Více se dozvíte v podcastu s terapeuty Janem Vávrou a Vratislavem Hláskem.

Vratislav Hlásek je individuální i párový terapeut a průkopník přechodné pěstounské péče. Se svojí ženou Alžbětou napsal knihu (Re)design rodiny.

S Vratislavem Hláskem si povídal terapeut Jan Vávra, lektor rodičovských kurzů, který je s Ivanou Štefkovou spoluautor Rodičovské posilovny, výcviku odolnosti pro rodiče a rodiny.

Chcete vědět o dalším dílu?