V rodičovství je velkou výhodou laskavost a schopnost vcítit se do dítěte. Jak ale hledat soucit, když ho někteří neznají?
Přejeme si, aby naše děti podržely staré babičce dveře nebo se zastaly spolužáka, když mu bude ouvej. Vlídnost a empatii se nejlépe naučí od rodičů. „Laskavost směřuje k něčemu příjemnému, když někoho pohladím, obejmu. Soucit vstupuje do hry, když dítě prožívá nějaké trápení,“ vysvětluje rozdíly hned na úvod psychoterapeut a psycholog Jan Benda.
Kolikrát jsme malým předškoláčkům racionálně vysvětlovali, že žádný bubák pod postelí není. Mnohem lepší je se do potomka vcítit. „Jde o schopnost být chvíli s dítětem v prožitku, pár vteřin, pocítit strach ze tmy i u sebe,“ říká Jan Benda. Dítě pozná, když s ním soucítíte. „To samo od sebe pomáhá, i když navenek neděláme skoro nic,“ dodává psycholog.
Začít sám u sebe
Pro rodiče nemusí být soucit samozřejmostí. Věty„Já ti rozumím…“ pak říkáme jako fráze. „Není možné mít soucit k dítěti, když ho nemám k sobě,“ objasňuje Jan Benda. Je důležité naučit se konfrontovat s celou škálou svých emocí, včetně těch nepříjemných. „Pokud jsem schopen nechat v sobě vyvstat strach a zaujímat k němu soucitný postoj, čímž ho transformuju, můžu totéž udělat ve vztahu k někomu jinému, třeba k dítěti,“ tvrdí Jan Benda.
Máma či táta strach dítěte pocítí, ale nesemele je. „Je to jako, když se někdo topí v řece. My jsme tam s ním po pás. Cítíme chlad vody, ale nezaplaví nás to,“ upřesňuje Benda.
Jeden omyl z nás špatné rodiče nedělá
Lidé se snaží dělat ve výchově vše správně a pak mohou trpět pocitem viny, když se jim nedaří. „Selhání je slovo, které nade mnou láme hůl jako nad celým člověkem. Jako bych byl fatálně a navždy nějaký špatný,“ popisuje Jan Benda.
Pokud se nám něco nepovede, nejednáme podle svých hodnot, je lepší se na to koukat jako na jednotlivou chybu, ze které se můžeme poučit. „Hlavně nepřemýšlet, jestli jsem kvůli tomu dobrý, nebo špatný táta v nějakém absolutním, zobecněném slova smyslu,“ uzavírá Benda.
V čem nám pomůže tzv. mindfulness? Můžeme soucítit a přitom nastavovat hranice? Jak se rodiče naučí regulovat svůj vztek? A proč je klíčové rozpoznat své pocity? Více se dozvíte v podcastu s terapeutem Janem Vávrou a psychologem a psychoterapeutem Janem Bendou.
Psycholog, psychoterapeut, trenér a kouč Jan Benda. Žil jako dělník na Floridě, jako mnich v džungli na Srí Lance. Pracoval s umírajícími. Držel je za ruce. Díval se, jak pláčou nebo jak jsou smíření. Setkával se s utrpením druhých a kromě toho prožíval i své vlastní. Přineslo mu to sílu i pokoru. Té pokory, řekl by, víc. Dnes pracuje pro firmy, manažery, leadry, pacienty a hledače.
Povídal si s ním terapeut Honza Vávra, lektor rodičovských kurzů, který s Ivanou Štefkovou vytváří podpůrný prostor pro rodiče a rodiny Rodičovská posilovna.