Často si nežádoucí jednání dětí vykládáme po svém. Důležité je pochopit emoce, které stojí za ním.
Vojta se naštve a bouchne mámu. Jindra si vybíjí zlost na bráškovi. Lada večer pláče, že se bojí a nechce jít do pokojíčku. Situace, při nichž rodiče často znejistí. Je něco špatně s jejich výchovou? „Za chováním dětí může být frustrace a další emoce, které neumí vyjádřit jinak,“ říkají psycholožka Xenia Majznerová a poradkyně pro rodiče Lina Vizelman.
Proč mě moje dítě bije?
Nejednomu rodiči se stalo, že ho potomek uhodil. Mnozí si myslí, že je důležité v tu chvíli dítě naučit, jak se chovat, jinak se mu to zalíbí a bude ubližovat dál. „Když se ale zaměříme na to, co se stalo předtím, uvědomíme si, že jde o frustraci a nevyvineme na sebe tlak, že to musíme vyřešit, můžeme se zastavit a situaci přežít, aniž bychom narušili vztah,“ říká Lina.
Pokud potomka hned poučujeme, jeho frustrace roste, naše poznatky neuslyší a nic se nenaučí. Naopak je vhodné pomoci mu frustraci bezpečně vyjadřovat. „Když mu to zakazujeme, může jít do sebeagrese. Bít sebe nebo říkat o sobě, že je špatné,“ vysvětluje Lina Vizelman. Rozhodně nepomůže křik. „Důležité je zachovat důstojnost svoji i dítěte.“
Co se ukrývá za strachem nejmenších
Podle Xenie Majznerové je nejdůležitějším prvkem výchovy, aby dítě necítilo separaci od nás. Protože takový pocit vyvolává tři emoce – alarm, že se něco děje, frustraci a touhu po blízkosti. Proto dítě následuje maminku, i když je naštvané. „Pro něj je to otázka přežití, základní potřeba,“ objasňuje Xenia Majznerová.
Pocit separace může vyvolat několik reakcí. Dítě si třeba vybíjí svoji frustraci na mladším sourozenci nebo večer nechce odejít samotné do pokojíčku. „Byl tam alarm, že se něco děje. Přitom problémem není bubák, ale že dítě cítí úzkost. Mohou to být třeba jeho nevyjádřené emoce, když odcházel z hřiště,“ míní Xenie Majznerová.
V životě je potřeba mít alespoň jednu opravdu silnou a bezpečnou vazbu. Když vidíme, že má dítě problémy s chováním, které je složité pro něj i pro okolí, je jasné, že je něco v nepořádku právě s vazbou. „Možná není dostatečně hluboká, možná je přerušovaná,“ říká Lina Vizelman. Pak je třeba, aby rodiče pracovali na obnově spojení.
Jak můžeme pomoci dítěti bezpečně vyjádřit frustraci? Proč děti nejsou racionální bytosti a jak fungují jejich instinkty? Jak můžeme posilovat náš vztah s dětmi a navazovat spojení? A k čemu nám může pomoci tzv. přemostění? Více se dozvíte v podcastu s terapeutem Janem Vávrou, psycholožkou Xenií Majznerovou a poradkyní pro rodiče Linou Vizelman.
Psycholožka a psychoterapeutka Xenie Majznerová (původem z Běloruska) a poradkyně pro rodiče Lina Vizelman (původem z Izraele) navazují na přístup psychologa Gordona Neufelda, jsou výkonnými spoluředitelkami pro Českou republiku a oficiálními facilitátorkami Neufeld Institute. Více se o nich dozvíte na rodicovstvihrou.cz. Více o agresi a adaptaci si můžete přečíst v tomto článku.
Povídal si s nimi terapeut Honza Vávra, lektor rodičovských kurzů, který s Ivanou Štefkovou vytváří podpůrný prostor pro rodiče a rodiny Rodičovská posilovna.