Vyměnit slovo „musím“ za slovíčko „chci“. Vybrat si lásku místo strachu. A nestrašit ostatní. To je pár triků, které nám mohou usnadnit život.
Někdy nás strach zažene do kouta, z něhož se nemůžeme vymanit. Drží nás jako rukojmí a mnohé situace za nás sám řídí. „Lepší, než hledat pomoc venku, je zaměřit se na to, co můžeme ovlivnit my sami. Klidně po malých krůčcích,“ říkají psycholožka Ivana Štefková a terapeut Jan Vávra.
Vytáhněte bubáka na světlo, už nebude tak velký
Někdy nám pomůže, když si uvědomíme, čeho se vlastně bojíme. Strach už nebude tak obrovský. A pak si představme tři scénáře. Nejdříve ten, co nejhoršího se nám může stát. V případě hádky s partnerem třeba rozvod, následné finanční potíže a obrovské vyčerpání ze starosti o děti.
Poté si přehrajeme nejlepší možný scénář. Pomůže nám, když to přeženeme. Často se zasmějeme a strach ze sebe trošku setřepeme: Partner se vrátí s pugétem růží a bonboniérou, bude nás každý den nosit na rukou.
Ve třetím kroku najdeme nejpravděpodobnější scénář: Partner se vrátí a budeme mít možnost si o hádce promluvit. „Pak můžu situaci řešit. Třeba zavolat rodičům, jestli by mohli pohlídat děti, abychom měli prostor si doma promluvit,“ uvádí Štefková. „Kdybychom si neudělali odstup, nevíme, kam zamířit energii, nedostaneme se do akce a možná budeme sedět doma a nedělat nic,“ doplňuje Štefková.
Když nás strach v našich chybách „vykoupe“
Podle americké psycholožky Edith Eger má strach jeden velký talent – našeptávat nám „Já jsem ti to říkal“ v okamžiku, kdy se nám něco nepodaří. Často se pak za mýlky trestáme, a tím si sami škodíme. „Chyby a utrpení totiž do života patří,“ vysvětluje slova Eger Štefková.
Pokud se bojíme nebo si jen s nějakou situací nevíme rady, můžeme si položit jednoduché otázky: Co by udělala láska? Jak by se rozhodla? Co by naopak udělal strach? A pak svoje jednání upravit.
Co zmůže pár slovíček
Abychom posílili odolnost a vzali život do vlastních rukou, můžeme udělat jednu věc – změnit jazyk, který používáme. Dobré je vyměnit slovo „musím“ za slovíčko „chci“. „Když používáme ‚musím‘, předáváme život někomu dalšímu, kdo nám říká, co máme dělat. Naopak při používání slova ‚chci‘ sami situaci ovlivňujeme,“ vysvětluje Štefková.
Stejně tak nepomáhá ani slovo „snažím se“. Výstižné je anglické sousloví trying is lying. „Když někdo řekne, že se snaží zhubnout, tak mu to moc nevěříme. Buďto něco děláme, nebo neděláme. Když říkáme, že se snažíme, jen o něčem přemýšlíme a neděláme pro to konkrétní kroky,“ vysvětluje Štefková.
Výhodné je pro nás také se vyhnout všemu, co nemůžeme. „Mnohem lepší je si vytvářet jazyk okolo toho, co můžeme,“ upřesňuje Štefková.
Strach a manipulace jdou někdy ruku v ruce
Rozhodně nám k menšímu strachu nepomůže, pokud vyděsíme někoho jiného. „Stejně jako když nám někdo ublíží, nepomůže nám, když ublížíme dalšímu člověku. To je jen dočasná úleva,“ vysvětluje Vávra. Příkladem může být sdílení negativních zpráv na sociálních sítích. „Věci, které nás děsí, se rychle šíří. Lidi je navíc přibarvují. Až si toho někdo všimne a začne zprávami manipulovat,“ dodává Vávra.
Na vztahové úrovni je strach výzvou. „Často si říkáme, že na něco nestačíme sami, potřebujeme pomoc, obáváme se, že to nezvládneme. I to dává prostor pro manipulaci,“ říká Vávra. Proto je dobré ji ve vztazích (a obzvlášť blízkých) nezneužívat. „Navíc když si neuvědomíme, že se bojíme, nedostaneme se opět k řešení situace,“ doplňuje Štefková.
Kdy nás strach svazuje a kdy motivuje? Proč je tak těžké jít do akce, když se stydíme? Kdy nám pomůže vřeštění, pištění a smích? Co dělat, když jsme úzkostní rodiče, ale dětem chceme dát prostor? Více se dozvíte v podcastu s Janem Vávrou a Ivanou Štefkovou.