Dopravní nehoda, smrt spolužáka, ale i slova, která zabolí. Jak dětem pomoci vypořádat se s nepříznivými situacemi, aby si z nich nenesly šrámy?
Anežka s babičkou měly dopravní nehodu, když jely na hodinu baletu. Holčička si zlomila nohu, přitom na nehodu brzy zapomněla. Patrik jel s rodiči na výlet, když do nich nabouralo auto. I když se nikomu nic nestalo, zdály se mu celé měsíce noční můry a nechtěl nastoupit do vozu, když pršelo.
To, jak na situaci zareagujeme, je individuální. „Rodič nerozhoduje o tom, jestli je dítě traumatizované, nebo ne. Záleží na tom, jak se samo cítilo. Jestli mělo pocit, že má situaci pod kontrolou a že ji zvládne,“ říká psycholožka Mária Anyalaiová. Jakmile začne dospělý situaci bagatelizovat, potomek se může uzavřít do sebe či přestat věřit svým pocitům.
Jaký rodič, takové dítě
Důležitým faktorem, který rozhoduje, jak dítě situaci vezme, je reakce dospělého. „Pokud jsou rodiče traumatizovaní z toho, co se dítěti stalo, je potřeba pracovat nejdříve s nimi,“ vysvětluje Mária Anyalaiová.
Děti se totiž dívají na dospělé a reagují podle nich, „Měli jsme holčičku, která spadla na kole a zlomila si ruku. Vždy, když šlo dítě na tělocvik nebo na kolo, její matka se velmi bála, což vyvolávalo až panické stavy u dcery. Jakmile se stabilizovala máma, uklidnilo se i dítě,“ přibližuje psycholožka.
Když už je toho moc
Někdy rodiče na událost nestačí. Pak je lepší vyhledat psychologa. „Pokud to snižuje kvalitu každodenního života a tělo nám skrze bolest, úzkost či paniku napovídá, že nemáme něco zpracované,” vysvětluje Mária Anyalaiová. Dítě může mít problém s jídlem, spánkem, emočním prožíváním. Vrací se mu vzpomínky, jako by se mu nepříjemná událost znovu stala.
Spoušteč může být vnější jako melodie, která hrála před nehodou, nebo bouřka. Stejně jako vnitřní, tedy tělesné prožívání. „Dítě pak reaguje, jako by bylo ve stavu ohrožení. Amygdala nerozezná, že to byla minulost,” říká Anyalaiová. Často se to pozná podle toho, že se dítě k situaci často vrací, přehrává si ji při hraní.
Jak mohou psychologové pomoci při tragédii ve škole, jako je třeba smrt učitele či spolužáka? Jak si vytvořit zdroje v hlavě, když vnější nemáme po ruce? A proč by měli být rodiče vždy na straně dětí? Více se dozvíte v rozhovoru s terapeutem Janem Vávrou a psycholožkou Máriou Anyalaiovou.
Mária Anyalaiová je psycholožka a psychoterapeutka, která se zabývá mimo jiné pomocí při krizích a tragických událostech.
Povídal si s ní terapeut Honza Vávra, lektor rodičovských kurzů, který s Ivanou Štefkovou vytváří podpůrný prostor pro rodiče a rodiny Rodičovská posilovna.