Jsme v klidu, nebo máme nervy na pochodu? Teprve s našimi blízkými zjistíme, jak na tom skutečně jsme.
Kamila si před mateřstvím připadala jako zenový mistr. Ani s jedním dítětem ji jen tak něco nerozhodilo. S dvěma divokými syny a jejich šarvátkami se to změnilo. I několikrát během dne se z ní stala rozzuřená šelma. Nechápala, jak ji lidé jejímu srdci nejbližší mohou tak vytočit.
Podle psychoterapeuta a psychologa Jana Bendy je to běžné. „To, zda se necháme unést emocemi, když jsme konfrontovaní ve vztahu s našimi nejbližšími, je skvělým testerem našich skutečných duchovních znalostí a dovedností,“ říká psycholog.
Uvnitř jsme malé vystrašené děti
Současný člověk moc slov, kterými by uměl popsat své pocity, nemá. Každý pocit, který prožíváme, ale cítíme v těle. „Když si uvědomím tělesné ohnisko pocitu a najdu výstižné slovo, tak se pocit transformuje. Slovo jde ruku v ruce s porozuměním,“ vysvětluje Jan Benda.
Jedním z pocitů, který se u lidí objevuje překvapivě často, je stud neboli méněcennost. „V jádru je u mnoha osob pocit nedostatečnosti. Jinak řečeno pocit vyděšeného dítěte, které si připadá víc opuštěné a izolované, než ti druzí,“ říká Jan Benda.
Jak si poradit se studem?
Přijde vám, že celá vaše bytost je špatná a nedostatečná? Pak cítíte stud. Ten s sebou nese představu, že takoví jsme a nejde to změnit. „Jde o představu, která neodpovídá realitě. Pokud si to opravdu v hloubi duše myslím, je to bolavé místo. Je potřeba si to uvědomit a ošetřit,“ radí Jan Benda.
Děti jsou v prvních letech života sebestředné a mají sklony vše vztahovat na sebe. I když rodič použije věcnou kritiku, že se ratolesti jedna věc nepovedla, dítě si samo od sebe může říkat, že je celé špatné. „Rolí rodiče je zdůraznit, že není celé špatné. Že ho máme rádi. A takové, jaké je, je v pořádku. Jen se stala jedna chyba, kterou lze napravit,“ upřesňuje Jan Benda.
Jaký je rozdíl mezi studem a zahanbením? Jak spolu souvisí stud a duševní poruchy? Proč je důležité trénovat všímavost? A v čem nám může pomoci či naopak uškodit meditace? Více se dozvíte v podcastu s terapeutem Janem Vávrou a psychologem a psychoterapeutem Janem Bendou.
Psycholog, psychoterapeut, trenér a kouč Jan Benda. Žil jako dělník na Floridě, jako mnich v džungli na Srí Lance. Pracoval s umírajícími. Držel je za ruce. Díval se, jak pláčou nebo jak jsou smíření. Setkával se s utrpením druhých a kromě toho prožíval i své vlastní. Přineslo mu to sílu i pokoru. Té pokory, řekl by, víc. Dnes pracuje pro firmy, manažery, leadry, pacienty a hledače.
Povídal si s ním terapeut Honza Vávra, lektor rodičovských kurzů, který s Ivanou Štefkovou vytváří podpůrný prostor pro rodiče a rodiny Rodičovská posilovna.