Agrese a vztek jsou v pořádku, násilí ok není, říká psychoterapeut Michal Vybíral

Už malí chlapci často slyší, že se nemají prát. Když se muži naučí s agresí pracovat, pomůže to více než ji potlačovat.

Zdeněk celý život bojoval s tím, že se zničehonic rozzuřil. S příchodem dvou malých divokých chlapečků to bylo ještě horší. Přál si, aby tolik nekřičeli, nebili se, nezlobili, zkrátka poslouchali. Někdy se rozčílil, až je surově popadl, nebo na ně hrozivě křičel. Nechápal, jak ho synové mohou tak naštvat. A cítil se provinile.

Podle psychoterapeuta Michala Vybírala je potřeba odlišit dvě věci. Je v pořádku cítit vztek, i cítit chuť jednat agresivně, útočně. Agrese je útok na překážku, která brání v uspokojení naší potřeby. „Negativní je, když sílu, energii, agresi použiju tak, že chci uspokojit svoji potřebu, ale trpí tím někdo jiný. Zraňuju ho fyzicky, verbálně či jinak,“ popisuje Michal Vybíral.

Cítím vztek, co s tím?

Pokud chceme, aby se síla a agrese nevymkly kontrole, je potřeba se s nimi naučit zacházet a také rozpoznat hranici, kdy to je ještě v pořádku a kdy už je jednání za hranou. „Je nutné poznat zdroje našeho vzteku, svých frustrací a emocí a dokázat je naplňovat jinak než násilím,“ objasňuje Michal Vybíral.

Neznamená to, že nemohu mít ve vztahu konflikty, ty k němu patří. Je však dobré použít nenásilnou formu, třeba popis. „Když řeknu, že teď mám vztek, protože žena něco udělala, a potřebuju to jinak, mohu v tom být taky agresivní, ale jsem nenásilný,“ vysvětluje Michal Vybíral.

Když nechceme mít z dětí násilníky

Rodičům může hodně pomoci, když pochopí, že zkoumání síly a agrese je vývojová potřeba. Častější u chlapců, ale nevyhýbá se ani dívkám. Správným řešením není potlačení jednání a rozkazy typu „neběhejte, nedělejte, neperte se“. Ale naopak potřebu tzv. kultivovat. „Vymysleme pravidla, podle kterých se mohou děti prát, kde je to dobré a kde není, s kým se prát,“ říká Michal Vybíral.

Pokud dětem dáme prostor pro zkoumání, nechovají se pak násilně. Jde o prevenci sociálně patologických jevů. „Když agresi potlačujeme, může docházet třeba k šikaně na záchodech ve škole a podobně,“ vysvětluje Michal Vybíral.

Jak muži prožívají příchod potomka? Proč je ovlivňuje vztah s jejich vlastním otcem? Jak může pomoci klukům imaginace, aby se pořád neprali? A v čem nám mohou otevřít oči workshopy týkající se agrese? Více se dozvíte v podcastu s terapeutem Janem Vávrou a psychoterapeutem Michalem Vybíralem.

Michal Vybíral je psychoterapeut, autor programu Agrese je ok a jeden ze zakladatelů Ligy otevřených mužů.

Povídal si s ním terapeut Honza Vávra, lektor rodičovských kurzů, který s Ivanou Štefkovou vytváří podpůrný prostor pro rodiče a rodiny Rodičovská posilovna.

Chcete vědět o dalším dílu?