Co je nové, toho se bojíme. Jsou počítače a mobily pro děti škodlivé? Když víte, jak s nimi zacházet, mohou děti i rozvíjet.
Ráno sami do školy, pak domů, hodit tašku do kouta a vyrazit ven za kamarády. Tak strávila dětství většina dnešních rodičů. Současné děti volný čas vyplňují jinak, u obrazovek. A rodiče to nechápou.
Podle odbornice na nové technologie Michaely Slussareff není dobré jim to neustále zakazovat. „První krok je uznat online prostředí jako reálné prostředí, ve kterém žijeme. My jako rodiče jsme vyrůstali v analogové krajině, naše děti žijí v digitální,“ vysvětluje Michaela Slussareff.
Když to dělají oni, já taky
Těžkosti přicházejí už v okamžiku, kdy mají rodiče koupit dětem první mobil. „Pak to vypadá tak, že všechny děti na něm hrají hry, které rozhodně nejsou pro danou věkovou kategorii, a já to musím hrát taky, abych nevypadl z kolektivu,“ vysvětluje Michaela Slussareff.
Přitom některé děti ani takové hry nebaví. „Je vlastně akt hrdinství říct, že to mám jinak. Protože když se s ostatními nesejdu tam, tak třeba nikde,“ doplňuje Slussareff.
Ukažme jim, jak na to
Tak jako se naši prarodiče báli, co s námi udělá sledování televize, bojíme se i my, co s našimi potomky provede časté sledování monitorů. „Říkáme si, že svět technologií je zlý, protože nevíme, co od něj očekávat. Je to něco nového. A co je nové, toho se zákonitě bojíme,“ objasňuje Michaela Slussareff.
Problém tkví v tom, že většina dětí obsah jen slepě konzumuje. Je to hodně zábavy za málo úsilí. „Náš mozek to baví, mj. i proto, že se nemusí moc namáhat. Je na rodičích, aby děti motivovali, otevírali jim obzory, představovali jim obsahy, kde se něco tvoří,“ říká Michaela Slussareff. Ve vývoji ratolestem mohou pomoci třeba vzdělávací hry nebo dokumentární filmy místo pohádek.
Navíc by právě rodiče měli působit jako takoví markeťáci offline světa. „Často děti musíme učit, co dělat venku, v přírodě. Zejména městské děti, které tam tolik času netráví. Ve výsledku je to bude bavit víc a obohatí je to víc než videohry. Jen se musí více namáhat,“ doplňuje Michaela Slussareff.
Kdy jsou nové technologie přínosem a kdy nebezpečím? Proč bychom se měli zajímat, co děti na internetu dělají, a připravit je na něj? A proč si někteří rodiče mohou sami za to, že děti tráví u monitorů tolik času? Více se dozvíte v podcastu s terapeutem Janem Vávrou a specialistkou na nové technologie Michaelou Slussareff.
Michaela Slussareff se věnuje výzkumu vlivu digitálních technologií na vývoj a zdraví dětí, a to i v rámci mezinárodních vědeckých skupin. O tématu přednáší na Univerzitě Karlově, Ústavu informačních studií a knihovnictví, oboru Studia nových médií a na University of New York in Prague. Spoluzaložila neziskovou organizaci Slow Tech Institute a také iniciativu Digitální zdraví dětí, která je určena rodičům, pedagogům, ale i pediatrům. Popularizuje aktuální vědecké výzkumy o negativním i pozitivním vlivu digitálních technologií na děti, přednáší na seminářích a konferencích. Kromě svého muže a dětí miluje jógu, hory, les a nakládaný hermelín.
Povídal si s ní terapeut Honza Vávra, lektor rodičovských kurzů, který s Ivanou Štefkovou vytváří podpůrný prostor pro rodiče a rodiny Rodičovská posilovna.