Rodí se děti jako nepopsané desky, nebo jako hotové bytosti? Někteří rodiče mají jasno. Potomek bude takový, jakého ho chtějí oni.
Andrea neměla hezké dětství. Rodiče hodně pracovali, moc si jí nevšímali. Ona se rozhodla, že to bude dělat jinak. Pro své dítě udělá vše, bude v jeho životě důležitá, bude do něj hodně investovat. Ještě než její dcera vykoukla na svět, měla Andrea jasno ve všem, co se jejího života týkalo. Jaká bude, jak bude vychovaná, co bude jíst, na jaké kroužky bude chodit. Na potřeby potomka nebyl prostor.
„Rodiče s narcistními tendencemi neberou dítě jako samostatnou bytost, ale jako projekt,“ říká psycholog Peter Pöthe. Takoví rodiče mají většinou nízkou sebehodnotu, nemají se rádi. To, jak je dítě dobré, odráží, jak dobří jsou oni. Do své ratolesti hodně investují, a chtějí to zpátky. Jakmile by si dítě špatně vybralo školu, jedlo nezdravá jídla či nesnášelo sourozence, znamenalo by to, že rodiče vychovávají špatně.
Sám ani na krok
Problém může nastat, když dítě začne potřebovat něco jiného než rodič. Třeba u separační fáze, kdy čerstvě chodící batolata odcházejí od maminky. Zkoušejí, co se stane, když ji neuvidí.
„Maminka pak dítěti nedovolí, aby si autonomně udělalo výlet do vedlejšího pokoje,“ říká Peter Pöthe s tím, že jakmile potomek třeba jen upadne, potvrdí to rodičův pohled, že je dítě nesamostatné a potřebuje jej.
Jen mě budeš milovat
Rodiče s narcistními sklony žárlí na kohokoliv, kdo by měl s dítětem vztah. Není proto výjimkou, že nepustí k miminku ani druhého rodiče. „Oni jsou autorem dítěte a ví nejlépe, kdy by mělo jít spát, co má jíst, jak ho vychovávat. Druhý to jen kazí,“ ujasňuje Pöthe.
Jakmile se manželé později rozvedou, není dítěti dovoleno milovat druhého rodiče. Cítí totiž, že je tím třeba máma ohrožena. „Její pocit vlastní hodnoty se odvíjí od toho, jak ji dítě miluje. A jestli je lepší než druhý rodič,“ popisuje Pöthe. Tito rodiče mají dojem, že dítě vlastní.
Narcistní tendence se může projevovat třeba i potřebou děti přehnaně chránit před frustrací a stresem. Rodič chce být dobrý i pro dítě a nechce, aby se na něj zlobilo. Nedopřeje pak dítěti žádnou frustraci, která mu umožňuje růst. Dítě se neučí vyrovnávat s těžkostmi a později může vyměnit závislý vztah za jinou závislost.
Proč dítě potřebuje nenávidět svoje rodiče? Co umožňuje dětem růst? A proč dost dobré rodičovství stačí? Více se dozvíte v podcastu s terapeutem Janem Vávrou a psychiatrem a terapeutem Peterem Pöthem.
Psychiatr a psychoterapeut Peter Pöthe se zabývá psychoanalýzou dětí a dospělých, poradenstvím a psychoterapií.
S Peterem Pöthem si povídal terapeut Honza Vávra, lektor rodičovských kurzů, který je s Ivanou Štefkovou spoluautor Rodičovské posilovny, výcviku odolnosti pro rodiče a rodiny.