Ve škole nás učí, kdy byla bitva na Bílé hoře i jak vypadá tasemnice. Nejdůležitější průprava na roli rodiče i partnera však chybí.
Jakmile se Martina dozvěděla, že čeká své první dítě, hned se dala do příprav. Vybavila dětský pokoj, nakoupila hromadu oblečků a přečetla spoustu knih, jak být dobrým rodičem. Myslela si, že má vyhráno.
Většina rodičů stejně jako ona řeší materiální věci a našetří peníze. „Vědomá příprava, jak budeme fungovat, až se nám dítě narodí, vlastně není. Nebo je minimální a naivní,“ vysvětluje párový terapeut Pavel Rataj. „Lidé nepracují v představě, co to bude znamenat pro ně. Jak budou unavení, kde se budou zdrojovat, jak si o čas pro sebe řeknou,“ dodává Rataj.
Pomoci by mohlo sebepoznání. Tedy znalost vlastních hranic, uvědomění si vlastních pocitů, myšlenek, potřeb, mít nástroje jako relaxace a meditace nebo fyzické cvičení. „Tím směrem se vydalo Dánsko, které už ve školkách učí děti meditovat tak jako v Japonsku,“ tvrdí Rataj, podle kterého by se také u nás ve školách mělo dbát nejen na výkonnost, ale i vztahovost.
Dítě středobodem vesmíru
V minulosti nikdy neměly děti takovou pozornost a péči jako je tomu nyní. „Nemáme geny na to zvládat skvěle rodičovství, partnerství i sebepéči. To bychom se museli zbláznit,“ myslí si Rataj.
Zatímco si spousta lidí přes svoje „malé děti“ řeší svoje úzkosti a bolesti z dětství, chtějí pro potomky něco lepšího a zdokonalují se v rodičovských dovednostech, jiné oblasti na tom tak dobře nejsou. „To, co dostává trhliny, je partnerský vztah. Pokud má totiž člověk volit mezi sebepéčí a vztahem, tak sebepéče zavolá intenzivněji u většiny lidí,“ říká Rataj.
Ve vztahu by neměla chybět všímavost. „Koukat se na to, co by druhému udělalo radost. Ne uspokojit jeho potřeby podle toho, co si já myslím, že je pro něj dobré. Zeptat se, co si druhý přeje, snažit se ho poznat,“ tvrdí Rataj.
Děti nejlépe naučíme empatii nejen, když jim splníme jejich přání, ale také pokud jim ukážeme, co nám dospělým dělá radost. A není na škodu dát najevo, že by nám radost mohly udělat taky. „Ne kvůli tomu, protože nás mají poslouchat, ale v rámci tréninku této dovednosti,“ říká Rataj.
Když chceme druhým udělat radost
Ve vztahu by neměla chybět všímavost. „Koukat se na to, co by druhému udělalo radost. Ne uspokojit jeho potřeby podle toho, co si já myslím, že je pro něj dobré. Zeptat se, co si druhý přeje, snažit se ho poznat,“ tvrdí Rataj.
Děti nejlépe naučíme empatii nejen, když jim splníme jejich přání, ale také pokud jim ukážeme, co nám dospělým dělá radost. A není na škodu dát najevo, že by nám radost mohly udělat taky. „Ne kvůli tomu, protože nás mají poslouchat, ale v rámci tréninku této dovednosti,“ říká Rataj.
Je pravda, že se rozvádí stále méně párů? Co všechno má vliv na to, jak budeme zvládat zátěž v rodičovství? A proč se lidé bojí konfliktů s partnery a někdy i s dětmi? Více se dozvíte v podcastu s terapeutem Janem Vávrou a párovým terapeutem Pavlem Ratajem.
Pavel Rataj je psycholog, párový terapeut, učitel manželského a rodinného poradenství na katedře psychologie, lektor, víceprezident Asociace manželských a rodinných poradců ČR i autor projektu Cesty partnerství. Spolu s Honzou Vojtkem vytváří zajímavé online kurzy a webináře o partnerských vztazích, viz www.pavelrataj.cz/online-kurzy.
S Pavlem Ratajem si povídal terapeut Jan Vávra, lektor rodičovských kurzů, který je s Ivanou Štefkovou spoluautor Rodičovské posilovny, výcviku odolnosti pro rodiče a rodiny.