Co se vztekáš? Vždyť nemáš důvod. Hodné holčičky se nevztekají. To jsou věty, které rodiče často říkají svým dětem. Vzteku se bojí, nebo s ním bojují. Přitom hněv prožíváme všichni a může být klíčovou emocí.
Dvouletý Honzík si přál ke svačině koláč. Maminka mu ho nakrájela na kostičky tak, jak to má rád. Z veselého dítěte se ale jako mávnutím kouzelného proutku stal vřískající tvor. Rozmazlené dítě, řekl by si leckdo. Co když je to ale jinak? „Právě vztek a hněv nám dávají najevo, že ostatní překračují naše hranice nebo nám nerozumí,“ říkají terapeut Jan Vávra a psycholožka Ivana Štefková z Rodičovské posilovny.
Příčin, proč vztek v dětech doutná, je hned několik. Jednou z nich je, že potomci nemají uspokojeny základní potřeby. „Děti jdou často do agrese, když mají hlad, jsou unavené nebo se nudí,” tvrdí Vávra. Někdy stačí, aby se najedly, a je po problému. Nejen v dětech to často bublá jako v papiňáku, když se cítí ohroženy. „Hněv nám dává sílu, abychom se bránili divokému zvířeti či nepříteli,” připomíná Vávra.
Děti také vypění z důvodu zklamání nebo nespravedlnosti. To se projevuje hlavně u sourozeneckých sporů, kdy mladší bere staršímu hračky. Ten se neudrží a brášku či sestřičku praští. Má totiž pocit, že došlo k ohrožení jeho prostoru a vlastnictví.
Když rodiče batolatům nerozumí
To, co dospělí mohou vnímat jako nesmyslné vymýšlení si, může ve skutečnosti pro děti znamenat znevážení jejich sebehodnoty. Často zejména malé ratolesti rozzuří, když jim milovaná maminka či tatínek nerozumí. Sice často ještě neumí mluvit, ale mají jasné představy, co by chtěli rodiči říct. A to zejména co se zacházení s jejich malým tělem týká.
Podle psycholožky a vědkyně zabývající se fungováním mozku Margot Sunderlandové se děti v batolecím věku nejčastěji vztekají kvůli třem věcem – jídlu, připoutání v autosedačce a oblékání. „Až 40 procent záchvatů vzteku je kvůli těmto věcem. Příkladem může být špatně nakrájený koláč,” vysvětluje data Vávra. „Připoutáním v sedačce tělo reaguje na omezení v pohybu. Strach být spoutaný,” dodává. „Navíc po chvíli jízdy přichází řev z důvodu nudy,” doplňuje Štefková.
Ale stejné je to vlastně i u dospělých. Když nás někdo omezuje a my se nemůžeme hýbat, nebo nás nutí jíst něco, co nám nechutná, taky se bráníme. „Děti nemají tak vyvinutou mozkovou kůru a centrální soustavu, proto neumí stavy regulovat a potřebují rodiče, aby jim pomohli,” uvádí Vávra.
Výbuch kvůli stresu v rodině
Na děti působí také napětí doma. Ať už jde o ranní spěch, kdy by se potomci měli podvolit, musí se rychle obléct, nasnídat a rodiče je překotně nasoukají do oblečení. Nebo jde o hádky mezi maminkou a tatínkem či rodiči a prarodiči. „Pak to někde bouchne, nejčastěji u dětí. Rodičům se to nelíbí a děti jsou potrestány, že vztek a hněv pustily ven,” říká Vávra. „Stejné to je u naštvání dětí a rodičů v dopravním prostředku,” připomíná Štefková.
Proč nás vztek oslabuje? Kde se děti učí, jak vytočit rodiče? A jak je vztek nakažlivý? Poslechněte si v podcastu s Janem Vávrou a Ivanou Štefkovou.