Lenka, účastnice druhého trenérského běhu Rodičovské posilovny, s námi sdílela, co jí kurz do života přinesl. S jejím svolením necháváme pod pokličkou nahlédnout i vás.
Myslím, že také díky Rodičovské posilovně jsem se posledních několik týdnů a měsíců snáz a rychleji vracela do pokojného a radostného života. Snáz jsem se vyrovnávala s těžkostmi a znovuobjevila důvěru v život, sebe i lidi okolo mě.
Uvědomila jsem si, že mám ve svých rukou mnohem víc, než by se zdálo. Že mohu ovlivňovat, jak se cítím a co prožívám, že mohu svými aktivitami proměňovat sebe i okolí.
Kurz rozvíjí čtyři hlavní témata – emoce, mysl, vztahy a smysl. Řadu technik z kurzu jsem již znala. Naučila jsem se je ale více uplatňovat v životě. Vyhovovalo mi soustředění se na pozitivní a ne na řešení problémů a chyb.
Emoce
Vybavuji si, že na začátku kurzu jsem si myslela, že jednou z významných věcí, které negativně ovlivňují můj život, je moje neschopnost pracovat se svým vztekem. Chtěla jsem si osvojit nějaké techniky, abych tak snadno nepropadala záchvatům vzteku.
Tou dobou jsem pozorovala, že se rozčiluji a křičím méně často a na kratší dobu než dřív, ale stále s vydatnou intenzitou. Jak synové rostou, mám více příležitostí k odpočinku. Zároveň jsem si už tou dobou všímala, že prožívám většinu dne ve spokojenosti a radosti a že období velkého vyčerpání se střídají s časem, kdy se cítím více odpočinutá. Stalo-li se ovšem něco, kdy mě přepadla nějaká negativní emoce, velmi rychle a lehce jsem jí byla pohlcena.
Zajímavé je, že jsem se žádnou novou techniku na vztek nenaučila, a přesto už to není moje hlavní téma. Během kurzu jsem si připomněla celou škálu emocí a pocitů a byla jsem vedena k tomu, abych si jich všímala a více si ujasnila, co za nimi stojí. Jestli to jsou třeba nějaké obavy nebo přesvědčení.
Například u vzteku mi nově došlo, že mi ukazuje, jak moc si nechávám překračovat hranice a jak moc mám potřebu druhým vycházet vstříc. Síla mého vzteku je úměrná intenzitě, se kterou mě tento způsob fungování vyčerpává a ničí.
Velkou roli v tom, že jsem se přestala tolik soustředit na své rozčilování, mělo jistě i to, že jsme se během kurzu mnohem více zaměřovali na pozitivní emoce, na to co je nám příjemné a co se v našem životě daří.
Mysl
Většina cvičení v oblasti mysli nás opět vedla k zaměřování se na pozitivní. Potvrdilo se mi, že je můj život plný příjemných a krásných věcí a prožitků, ale že nejsem zvyklá si jich všímat a vědomě si je připomínat a uchovávat, případně je sdílet. Příliš se zaměřuji na to, co se nedaří a zbytečně si tak pěstuji nespokojenost.
Další okruh úkolů pracoval s našimi přesvědčeními, co se nám honí hlavou, co nám v hlavě „naskakuje“, a jak to ovlivňuje naše jednání. Zajímavé pro mě bylo, když jsem si uvědomila, kolik mých přesvědčení během nepříjemných situací souvisí s obavami z dětství – například „jen aby se na mě nezlobil/a“, nebo „ať dělám, co dělám, nikdy to nebude stačit“ neboli „mohlo to být lepší“ (opakovaná hláška z mého dětství).
Když poznávám, co se skrývá za mou emocionálně silnou reakcí, nabízí mi to uklidnění a taky možnost reagovat svobodněji. Většinou stále reaguji intenzivně, ale obvykle projdu danou situací míň vyčerpaná a hlavně s nadějí, že můžu svoje prožívání proměňovat.
Že si mohu osvojovat a pěstovat nová přesvědčení, která mě nesráží, ale podporují („to bude dobrý“). Je to pro mě úlevné a radostné zakoušet, jak se zpříjemní domlouvání s druhými, když jednám z pozice člověka, který se přijímá.
Vztahy
Během kurzu se proměnilo i vnímání mých mezilidských kontaktů. Zaměřování se na pozitivní mě vedlo k většímu optimismu i v této oblasti. Na začátku kurzu jsem měla pocit, že mám kontaktů možná až příliš, ale když potřebuji pomoc nebo něco sdílet, nemám se téměř na koho obrátit (bydlí daleko, mají svých starostí a povinností dost, mají zdravotní omezení).
V průběhu kurzu jsem zjistila, že spousta omezení je spíš v mé hlavě, že jsem plná obav z nepřijetí a nepochopení, ale když se jimi nenechám zastrašit, už nyní můžu zakoušet podporu. Tím, že aktivně hledám dobré i v ostatních lidech (respektive tím, že se tolik nesoustředím na nedostatky), prožívám mnohem radostněji i mnohá dříve ne vždy příjemná setkání.
Uvědomila jsem si, že mě velmi nabíjí milá „mikrosetkání“, třeba i s neznámými lidmi (prodavačka, kurýr, sousedka) a využívám toho.
Další oblast, ve které jsem se posunula, je komunikace. Některé principy jsem si připomněla, něco zkouším úplně nově. Mluvím víc za sebe (já-výroky) a zároveň zkouším naslouchat druhým, aniž bych se snažila řešit jejich témata.
Velmi se mi osvědčuje sdílet s ostatními, co se daří, co mě těší a co se mi líbí. Mám zkušenost, že to do vztahů vnáší příjemné ovzduší, ve kterém je potom snazší otevírat i nepříjemná témata. Zároveň mám teď i více odvahy se do některých tíživých témat pouštět. Připadá mi to náročné a bolestivé, ale zároveň velmi ozdravné a oživující.
Růst
V oblasti růstu bylo prvním tématem dělání dobrých skutků. Vybavuji si, že mě to nejprve dráždilo. V tu dobu jsem měla pocit, že se spíš musím učit „být sobecká“ a konečně začít brát ohledy i na sebe. Postupem času jsem si ale uvědomila, že dlouhodobě by mě život, kdy bych si hleděla jen sebe, netěšil a připadal by mi marný a prázdný.
V další části jsme se učili být k sobě laskaví, podporovat se a přijímat se. Je to pro mě velmi osvobozující, když se mohu opečovat sama (třeba vlídným slovem) a nemusím čekat na přijetí od druhých.
Vždy jsem po uznání a přijetí nesmírně toužila a bylo pro mě bolestivé, když mi nebylo poskytováno. Teď je pro mě úlevné, že si ho nepotřebuji vynutit nebo získat, ale mohu ho poskytnout sama sobě.
Na závěr kurzu jsme objevovali své silné stránky a všímali jsme si, jak jich využíváme během života. Znovu jsem si připomněla, že mám mnoho darů a talentů, které mi usnadňují můj život a činí ho jedinečným a dostala jsem zase chuť toho využívat.
Jak to vypadá v kurzu
Kurz byl intenzivní. Celkem 12 týdnů, každý týden jedno téma a každý den nové podněty k danému tématu. Umožnilo mi to se jim soustředěněji věnovat, dostat se do větší hloubky a někam se posunout.
Intenzita kurzu také umožnila, že jsem během několika cvičení otevřela i některá velmi silná témata mého života, která pro mě byla bolestivá, případně témata a události, které jsem měla skryté někde v „podvědomí“ a ani jsem netušila, jak moc můj život ovlivňují.
Obvykle jsem si něco nového uvědomila, kousek si nově odžila, něco jsem přijala. Každopádně to pro mě byla příležitost ledacos ve svém životě pustit a usmířit.
Byla pro mě přínosná i struktura kurzu – týden jedno téma, které bylo každý den připomínáno, modifikováno, prohlubováno.
Po celou dobu mě sice štvalo, že nejsem schopná si najít chvilku denně a že dělám cvičení tak jednou za dva, tři dny. Obvykle jsem se pak těšila, že bude i „odpočinkový den“, kdy bude jen shrnutí nebo teorie, abych stihla vše dohnat.
Podpora trenérů
Už jen kvůli dokončování témat mi přišlo geniální písemné shrnutí se zpětnou vazbou od lektorů. Sepisování odpovědí pro mě bylo vždy velmi užitečné, obvykle jsem během shrnutí objevila další souvislosti a mnohé si uvědomila.
Lektorům jsem byla vděčná za laskavé reakce a jejich pohled zvenku. Inspirativní pro mě byly i podcasty k jednotlivým tématům a živá vysílání (vždy po čtyřech týdnech), a to díky otevřenosti lektorů a ochotě s námi sdílet své zážitky a předávat nám své zkušenosti a znalosti.
Součástí vysílání byla vždy trocha teorie, která osvětlovala význam cvičení, a hlavně řada konkrétních příkladů. K dispozici jsme dostali i odkazy a tipy na literaturu a další materiály k probíraným tématům.